Popis stávajícího systému

Data pro tuto sekci byla zpracována za laskavé pomoci kolegů z Člověk hledá člověka, o.s. Děkujeme!

Systém péče o dítě v České republice

V České republice žije více než 24 000 dětí, které vyrůstají mimo zázemí své biologické rodiny, a to zejména v zařízeních ústavní výchovy. Specifický problém dítěte žijícího bez vlastních rodičů anebo mimo rodinu je jen jedním z aspektů širší otázky spokojeného vývoje a života dítěte. Z důvodu vstupu České republiky do EU se stalo nutností hledat nové cesty pomoci dětem nejen v rámci mezinárodních konvencí. V roce 2006 byly novelizovány zákony, které péči o tyto děti rámcově ošetřují např. Zákon o výkonu ústavní a ochranné výchovy, Zákon o sociálně právní ochraně dětí, Zákon o rodině a nově v roce 2007 vzešel v platnost Zákon o sociálních službách. Přesto stále existuje mnoho nedokonalostí, zejména v aplikaci zákonů do praxe a Nadace bude i nadále na tyto nedostatky poukazovat a podporovat jejich odstraňování.

Výchova dítěte v dobře fungující rodině je nepochybně ten nejlepší způsob, jak předcházet jakýmkoliv pozdějším potížím, jež mohou ovlivnit vývoj dítěte, ať již fyzickým (poruchy trávení, slabý imunitní systém), duševním (deprivace, problémové chování, dětská neuróza) nebo sociálním (dětská kriminalita, drogová závislost). Když rodina neplní svou zodpovědnost vůči dítěti, je důležité, aby bylo nalezeno nové rodinné prostředí či nová rodina co nejdříve a to prostřednictvím náhradní rodinné péče.

Náhradní rodinná péče (NRP) – forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno “náhradními” rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména osvojení (adopce) a pěstounská péče.

Rodina - přirozené prostředí

Sociálně-právní ochrana určuje vztah demokratického státu a jeho orgánů k rodině a k výkonu rodičovské zodpovědnosti. Deklarace práv dítěte, přijatá VS OSN 20. listopadu 1959 a Úmluva o právech dítěte deklaruje rodinu jako základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, která musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla plnit svou úlohu. Dítě pak ve smyslu těchto mezinárodních dokumentů potřebuje pro svou tělesnou a duševní nezralost zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením a po něm. Listina základních práv a svobod věnuje pozornost dětem a rodině v článku 32 tak, že dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Zákon o SPOD proto také respektuje jeden ze základních principů fungování rodiny, a to právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti a pokud je toho třeba požadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného života je možné teprve tehdy, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to požádají a nebo se o ně nemohou nebo nechtějí starat. Zákon o SPOD tak určuje sociální události a míru ingerence státu a jeho orgánů do soukromí a rodinného života. Proto je třeba, aby pro orgány, které vykonávají sociálně-právní ochranu byl vytvořen právní předpoklad, který v souladu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte umožní těmto orgánům účinně sociálně-právní ochranu realizovat.

Ústředním orgánem státní správy

je dle zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), jemuž přísluší péče o rodinu a děti. Kompetenci MPSV v sociálně-právní ochrany dětí zakotvuje též § 4 zákona č. 359/1999 Sb. Ministerstvu po reformě veřejné správy, kdy již nemůže na základě subordinace zasahovat do činnosti jednotlivých podřízených úřadů, zbývá především tvorba koncepce a politiky SPOD, tvorba sekundární legislativy, metodické vedení vykonavatelů SPOD a úloha při rozpočtovém přerozdělování finančních prostředků. Roztříštěnost se na ústřední úrovni projevuje především v ústavní výchově, kde ústředním správním úřadem pro ústavy sociální péče je právě MPSV. O působnost týkající se všech ostatních ústavů se dělí Ministerstvo zdravotnictví s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Působnost kraje

Krajský úřad je jako vykonavatel státní správy odvolací instancí proti prvostupňovým rozhodnutím ve správním řízení v přenesené působnosti. Dále má zde především významné pravomoci při zprostředkování osvojení a pěstounské péče, při vytváření evidence vhodných osob pro tyto účely a při organizování poradenské činnosti pro pěstouny. Krajský úřad má též významnou úlohu ve vztahu k nestátním osobám, které se podílejí na SPOD: vydává jim k této činnosti pověření a tuto činnost dozoruje. Kraje jsou po reformě veřejné správy též významnými zřizovateli ústavů, v nichž je vykonávána ústavní výchova. V samostatné působnosti je kraji (stejně jako obci) uloženo vytvářet předpoklady pro kulturní, sportovní a jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí. Tedy jde o povinnost teleologickou, prakticky nevynutitelnou a více méně proklamativní.

Působnost obce s rozšířenou působností

Působnost obce s rozšířenou působností, resp. jejího obecního úřadu, je v rámci faktického výkonu sociálně právní ochrany nejvýznamnější. Všechna podstatná opatření (s výjimkou osvojení a pěstounství, viz výše) jsou přijímána na půdě tohoto tzv. "malého okresu". Na tyto úřady přešla většina kompetencí ze zrušených bývalých orgánů státní správy s všeobecnou pravomocí: okresních úřadů. Právě tyto obecní úřady, resp. jejich oddělení péče o děti a rodinu, jsou vlastním garantem SPOD v jednotlivých případech. Zde se vedou v evidenci děti a jejich rodiny, kde bylo zjištěno (např. na základě oznámení pozorného souseda) nebezpečí ohrožení dítěte; tyto úřady jsou jako veřejný poručník ustanovovány opatrovníkem dětí v příslušných řízeních a vykonávají faktický či ustanovený dohled nad nezletilými. Jednou z nejzávažnějších kompetencí je oprávnění iniciovat soudní řízení o výchovných opatřeních, tedy zejména o nařízení ústavní výchovy, a též navrhnout vydání předběžného opatření o svěření dítěte určité osobě.

Působnost obce

Úloha obecních úřadů spočívá ve vyhledávání ohrožených dětí, v působení na zúčastněné osoby (rodiče, dítě) za účelem odstranění nedostatků, v oznamovací povinnosti ve vztahu k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v kontrolování, zda nejsou porušovány zákazy ohledně návštěvy dětí v pro ně závadovém prostředí, v přijímání výchovných opatření (neučinil-li tak soud). Jedná se tak především o iniciační a kontrolní činnosti.

Působnost dalších subjektů (nestátní organizace/pověřené osoby)

V rovině preventivní a poradenské činnosti a při poskytování dalších sociálních služeb mají významný úkol tzv. pověřené osoby, jimiž jsou zejména nestátní neziskové organizace (NNO). Na rozdíl od zahraničí není u nás zatím potenciálu těchto osob plně využito, což na stranu druhou vede též k jejich dosud nedostatečné kapacitě. O vykonavatelích ústavní výchovy je pojednáno v samostatné kapitole.

Problematika > Popis stávajícího systému

SynotTip - kursové sázkySparAccentureOriflame
česká verzeenglish version