Názory v čase

Po první návštěvě kojeneckého ústavu jsem zjistila, že člověk nemůže jen tak odejít a dělat, jako by nic neviděl.

Dětský osud není jen kus papíru. Zdá se mi, že se na to někdy zapomíná. Jako by se za každým tím kusem papíru neskrýval samostatný a často tragický lidský život.

Jako máma to celé prožívám ještě víc. Najednou vím, o čem mluvím, když říkám, že dítě potřebuje péči a lásku. Dříve to byla fráze. Sice pravdivá, ale bez skutečného obsahu.

Jakákoliv pomoc dítěti, které se ocitlo v těžké životní situaci, je důležitá, ať už je to dítě žijící v ústavu nebo pěstounské péči nebo ve své nezodpovědné biologické rodině.